Pár dnů po SUFFOCATION se Praha dočkala další metalové lahůdky. Tentokráte do Abatonu zavítali veteráni Bay Area thrash metalové scény EXODUS. Kapela s dvacetiletou historií přijela představit aktuální nahrávku „Tempo Of The Damned“, která, jak známo, je jejím prvním oficiálním albovým počinem po 12-ti letech. Spoluparťáky na turné jí dělali portugalští RE-AKTOR a Dánové HATESPHERE. Tradičním domácím předskokanem byli tentokráte moravští SHAARK.

Ti krátce po sedmé zahájili večerní program. Do velmi řídce početného publika (v tu dobu odhaduji tak 70-80 hlav) spustili svůj osvědčený power-thrashový nářez. Zvuk byl na poměrně slušné úrovni a tak jednotlivé nástroje byly velmi dobře čitelné a kytary se neztrácely ani v sólech. SHAARK zvolili písně ze všech svých nahrávek, včetně debutního alba „Sinn Fein“ (1995). Zatímco starší tvorba evokuje panterovský thrash, novější skladby, hlavně díky riffování a hopsavým rytmům, zase inklinují k modernímu metalovému vyznění. Přítomnost dvou vokalistů s podobnými hlasy mi přijde trošku zbytečná. Jak nám bylo sděleno, kapela připravuje novou desku. Já osobně jsem zvědavý, kam se tato parta z Uherského Hradiště bude hudebně dále ubírat.

O portugalských RE-AKTOR jsem jakživ neslyšel, ale vzhledem k zaměření ostatních kapel, se nedaly očekávat nějaké výrazné stylové kotrmelce. RE-AKTOR patří k těm, kteří kombinují těžkotonážní thrashové riffy s melodickými vokály. Podobných kapel je hlavně v poslední době strašná spousta, ale RE-AKTOR by se v jejich záplavě neměli ztratit. Bez nervozity z výsledku večerního utkání portugalské fotbalové reprezentace s Ruskem (pokus o odlehčení), se tato sympatická pětice zhostila své role. Fanoušci příliš nespolupracovali, ale ani to kapele nezabránilo, aby si své vystoupení náležitě nevychutnala. Kdybych měl tvorbu RE-AKTOR k někomu přirovnat, tak bych to viděl jako mix rootovské SEPULTURY a MACHINE HEAD s tím, že zde převažují zpěvové linky. Právě ony jsou však někdy problémem. Zatím jsem u podobných kapel nezažil, aby se vokalistům podařilo kvalitně vyzpívat výšky. I v tomto případě to místy velmi bolelo...

Konec melodiím, konec nu-metalovému koketování. Jsou tady HATESPHERE! Pro mě velmi pozitivní překvapení. Troufám si tvrdit, že tato banda by byla ozdobou i nejednoho HC koncertu. Se svým nekompromisním hudebním přístupem, spočívajícím v nesmlouvavé hc/thrashové smršti, podepřené uřvaným vokálem, u mě dokonale zabodovala. Riffy jak valící se tanky, bombardující rytmika, střídání rychlých a skotačivých temp... To vše zdobí tuto dánskou pětici. Jak už jsem několikrát v minulosti tvrdil, podobná muzika je hlavně o energii a té HATESPHERE rozdávali požehnaně. Téměř dvoumetrový vokalista si, po vzoru HC kapel, několikrát odskočil z pódia a během pobíhávání mezi fanoušky odzpíval jednotlivé skladby. Výborné vystoupení dokonale navnadilo již o něco početnější dav. Bereme-li v úvahu, že skupiny vyráží na turné z důvodu upozornění na svu existenci, tak v případě HATESPHERE se tento cíl daří plnit znamenitě.

EXODUS přijeli, aby nikoho nenechali na pochybách, že stará škola thrashové řezničiny ještě ani zdaleka nepatří do propadliště dějin. A to se jim do puntíku povedlo. Mám pocit, že teď to kapele, po všech těch peripetiích, konečně pořádně šlape. V osobě Steva “Zetro“ Zouzy (znám rovněž jako bývalý frontman THE LEGACY, předchůdců dnešních TESTAMENT) našli EXODUS tu pravou oporu na vokálním postu. Začíná se pěkně zostra, první skladbou z „Tempo Of The Damned“ - „Scar Spangled Banner“. Thrashová mašina jede hned na plný rychlostní stupeň. Žádné zahřívací kolo ani rozcvičování. Veteráni v tom mají jasno. Do té doby nevýrazné publikum ožívá a nefalšovaná retro show může začít. Je vidět, že kapelu koncertování ohromně baví. To nasazení a tempo (Of The Damned), nastolené hned od začátku a v dalším průběhu vystoupení nikterak neupadávající, nelze předstírat ani při nejlepší vůli. Skladby z nové desky získávají v koncertním provedení neuvěřitelný náboj. Takovou „Blacklist“, nesoucí se ve středním tempu s výrazným nosným refrénem a hlavně „Forward March“, kterou už teď řadím do thrashové síně slávy, jsou doslova zabijáckými kousky. Nevěřil jsem, že nové skladby, jejichž délku jsem ve své recenzi kritizoval, budou koncertně o něčem jiném, jenže kapela zřejmě materiál pro „Tempo Of The Damned“ skládala přesně s tímto ohledem.

Zvuk je opět výborný a při mohutných a dlouhých sólech se dostavuje i mrazení v zádech. To defacto nepřestává během celé doby setu EXODUS. Pochopitelně, že se nezapomíná ani na pamětníky (kteří mimochodem tvořili většinu přítomných, až jsem si místy připadl jako benjamínek) a zazní i starší klasika. První je ohlášená koncertní tutovka „Piranha“ a pak už to jde v rychlém sledu: „Bonded By Blood“, „A Lesson In Violence“, „Pleasures Of The Flesh“ a další a další. Jestliže někdo tvrdil, že na nové desce není patrný žádný hudební posun, tak při porovnání starých a nových fláků musím oponovat. Starší písně jsou podstatně jednodužší a přímočarejší.

Barva ječáku Steva Zouzy je velmi podobná jeho předchůdcům a to je asi hlavní devízou současné sestavy EXODUS. Pochopitelně, nesmím opomenout výbornou sekyrnickou práci Rick Hunolta a Garyho Holta a basáka Jacka Gibsona, jejichž riffy sekají s razancí gilotiny. Pozadu nezůstávají ani bicí obsluhované Tomem Huntingem. EXODUS jsou na všech postech skvěle vyváženou kapelou. Co je však jejich hlavním plusem, je fakt, že narozdíl od mnoha jiných spolků libujících si řekněme v retro metalových postupech, nepůsobí nikterak pózersky, natož směšně. Za EXODUS hovoří pouze hudba a ne burcování do boje za pravý a nezkažený metal. Pochopitelně, že kapele nebylo dovoleno odejít bez přídavku. Ten pozůstával ze tří skladeb, přičemž během závěrečné se na pódiu objevili i členové HATESPHERE a zapěli si společně s EXODUS. Pak už jen rozloučení a poděkování a závěr tohoto výtečného představení.

Škoda diváků, kterých moc nepřišlo, ale to jsou věčné nářky. Tak mě napadlo, že by asi nebylo od věci, kdyby na každé Shindyho akci hráli CANNIBAL CORPSE, pak by to možná bylo o něčem jiném. O atmosféře, kterou měli EXODUS v březnu 1997 v San Franciském Trocaderu, během nahrávání živáku „Another Lesson In Violence“, si u nás můžou nechat jen zdát. Přesto jsem neměl pocit, že by tímto faktem kapela nějak strádala a právě díky elánu a chuti, s jakou EXODUS nyní vystupují, jsme si mohli vychutnat výborný metalový koncert.